Prvních 5 dnů na NZ


Pro přehlednost nejdříve zmiňujeme informace tématicky a následně pak stručně v časovém sledu, jak jsme v prvních dnech postupovali.

Centrum Aucklandu
  • na NZ nemají v centrech měst náměstí jako v ČR, ale hlavní rušné ulice plné obchodů
  • v Aucklandu je centrem ulice Queen Street (vedoucí k přístavu), kde lze vyřídit všechny důležité záležitosti
  • v každém městě je Informační centrum, kde jsou zdarma k dispozici všechny potřebné mapky, letáčky, brožury a kde vám ochotně poradí s čímkoli - umístění supermarketů, knihovny, prádelny, kde se může přenocovat s autem atd. (v centru jsou Informace na Victoria Street)
  • mapky města jsou také k dispozici už přímo v hostelech
  • na chodníku by se již mělo chodit vlevo, čas na semaforu u přechodů značí dobu do červené a na některých přechodech se smí chodit i šikmo
Ubytování
  • po příletu nás v zarezervovaném hostelu přijali od 14 h a stačily jen pasy
  • během dne jsme zavazadla nechali bez starostí v pokoji - vše v pořádku
  • využili jsme 2 noci v 5 lůžkovém pokoji (23 NZD/osobu/noc)
  • další noci jsme již spali v koupeném autě
  • zdarma legální spaní v autě v Aucklandu není - nejlevnější variantou je asi Ambury kemp za 10 NZD/osobu/noc - kemp se má dopředu rezervovat, ale nebylo to nutné, stačilo nám na místě přes terminál zdarma zavolat úředníkovi, vhodit do boxu poplatek a přes asi 3 brány dojet na travnatý prostor, který ani uprostřed sezony nebyl zaplněn
  • nejbližší zdarma legální kempování v autě je od Aucklandu hodně daleko (viz informace na další stránce v části Kempování)
Směnárna a finance
  • na letištích jsou směnárny obecně dražší, i když občas se najde i výjimka
  • na Queen Street jsme u aktuálně nejlevnější směnárny vyměnili všechna přivezená Eura za NZD
  • dle potřeby jsme další NZD vybrali z jakéhokoli bankomatu přes českou VISA kartu (u naší mBanky zdarma při výběru nad 2 500 Kč)
  • v obchodech jsme platili hotově (mBank měla drahé zahraniční platby), po první výplatě už místní platební kartou EFTPOS
Potraviny
  • nejbližší levné potraviny v centru jsou asi Countdown na Victoria Street
  • když jsme vyjeli z Aucklandu, řídili jsme se již informacemi uvedenými na další stránce v části Nákupy
Mobilní číslo
  • český roaming na NZ fungoval automaticky bez problémů - O2 i Vodafone
  • dobré je začít nákupem NZ SIM karty, jelikož při dalším vyřizování bude tel. číslo potřeba
  • na NZ jsou 3 mobilní operátoři: Vodafone, Telecom, 2degrees
  • doporučujeme 2degrees, je nejlevnější - SIM karta se prodávala v supermarketech za 5 NZD s 1 NZD kreditem - na Queen St má již 2degrees prodejnu
  • o kredit jsme si vždy řekli u pokladny supermarketu a dostali lístek s dobíjecím číslem na 20 NZD
  • PIN na infolince byl automaticky nastaven na "0000"
  • přes infolinku jsme si nechali vypnout hlasovou schránku (aby lidem z ČR při prozvánění zbytečně nehrozil vysoký poplatek)
  • Vodafone SIM stála 30 NZD bez kreditu - při registraci online se získá 10 NZD zdarma
Redukce el. zásuvek
  • pro dobíjení českých el. zařízení musí být na NZ redukce - my si ji přivezli z ČR od přátel
  • na letišti a v centru Aucklandu jsou dostupné, ale jsou velice drahé (např. 20 NZD)
  • my si nové kupovali až v dalších městech v levných obchodech "vše za 2 NZD" právě za 2 NZD
  • na Queen St by je mohli mít na druhé straně od přístavu ve "vietnamských obchůdcích" - nutno se poptat
Dostupnost internetu
  • podmínky byly výrazně horší než v ČR; v hostelech a kavárnách byla wifi placená
  • wifi zdarma:
    • knihovna v centru (naproti Aotea Square u Wakefield St) - wifi dostupné i mimo otevírací dobu, omezení na 100 MB/den
    • na několika místech Queen St - o dostupné free wifi informují cedule na sloupech či stromech
    • každý McDonald´s - omezení na 50 MB/den - ne vždy fungoval (otestujte, než si něco záměrně koupíte)
    • dle štěstí nezabezpečené rodinné wifi v obytných oblastech
  • mobilní internet byl velice drahý - nevyužívali jsme (ale někomu se může hodit - ptejte se u jednotlivých operátorů)
IRD
  • každý, kdo chce na NZ pracovat, musí získat od úřadů IRD neboli daňové číslo
  • nejběžnější způsob podání žádosti o IRD je na poště (vyřízení pak trvá cca 2 týdny), možnost je také přímo na pobočce Inland Revenue (v Aucklandu ale daleko mimo centrum), nebo jako placená služba v některých hostelech (údajně vyřízení do 2 dnů za cca 10 NZD)
  • na poště (uspěli jsme až na druhé pobočce, kde měli kopírku) jsme vyplnili příslušný formulář, dali pas a mezinár. řidičák ke zkopírování (1,20 NZD), jako adresu bydliště uvedli hostel, jako adresu pro zaslání čísla onu poštu (tu vyplnila ochotně sama paní na přepážce); pro IRD číslo se pak dá za cca 1-2 týdny zdarma zavolat přímo na informační linku 0800 377 774
  • někteří zaměstnavatelé jsou ochotni zaměstnat i bez IRD (např. baličky ovoce), ale s příslibem že už se na jeho obdržení čeká
  • doporučujeme také online registraci pro přehled odvedených daní - my pro aktivaci museli navštívit pobočku Inland Revenue, tel. nefungoval
  • IRD jsme měli dostupné na tel. přesně za 2 týdny, jen jedna žádost nebyla přijata pro chybějící doklad (paní na poště asi něco špatně zkopírovala) a tak jsme museli opět na nejbližší pobočku, kde jsme žádost obnovili a do druhého dne na místě již IRD získali
Bankovní účet
  • dle rad na internetu jsme nejprve zašli v centru do Westpack, ale chtěli mít na účtu nonstop min. 500 NZD (což jsme nechtěli)
  • zašli jsme do vedlejší BNZ a tam si založili jeden free účet v tarifu Smart Money
  • účet byl zdarma do 30 transakcí za měsíc - úplně stačilo, dostali jsme 1 platební kartu EFTPOS a přístup do internetového bankovnictví (první přihlášení je nutné do 3 dnů); první vklad musel být 200 NZD, který jsme ale mohli hned vybrat; pokud byla potřeba adresa, uváděli jsme hostel; výběry byly zdarma z jakéhokoli bankomatu
  • ostatní banky jsme již nezjišťovali, tento účet dostačoval - v podstatě jsou i ostatní banky velice podobné - např. u Kiwibank jsou výběry zdarma jen z vlastních bankomatů, ale zase se nemusí řešit kódová karta (viz následující body)
  • po pár dnech po nás systém na internetu chtěl jakési ověření kódu Netguard - na dotaz na pobočce nám bylo sděleno, že nám na zadanou adresu přijde kartička s kódovou tabulkou, ze které musíme vždy při přihlášení zadávat určité číslice - tak jsme si adresu bydliště nechali přepsat přímo na pobočku BNZ v malém městečku, kudy jsme měli naplánovanou cestu; následně jsme si kartičku na pobočce vyzvedli a na internetu aktivovali
  • ptali jsme se u BNZ i na spořící účet, ale nic moc kloudného nám nenabídli (ani pojištění auta - i když ho dle všeho mají), tak jsme to víc neřešili - peněz jsme zase tolik nevydělali
  • pro platby na internetu na NZD je vhodné si nechat vyřídit platební kartu právě k tomuto účelu (ještě mimo EFTPOS) - u BNZ takovou kartu nabízí za 10 NZD/rok a vyhotoví ji do 3 dnů; platba online českou kartu v cizí měně může totiž vyjít kvůli přepočtu kurzu o dost dráž
Nákup auta
Dopravní předpisy
  • jezdí se vlevo - v prvních dnech jsme si dali nad volant cedulku "left"
  • přednost protijedoucích vozidel je již stejná jako v ČR, ale při neoznačené křižovatce ve tvaru T dává přednost zespoda přijíždějící vozidlo (ukázky zde)
  • před kruhovým objezdem se dávají blinkry, jako bychom byli na normální křižovatce - NZ je plný kruhových objezdů
  • přechody s černo-bílými pruhovanými tyčemi a oranžovým kruhem nahoře značí absolutní přednost chodců, všude jinde mají přednost auta - vypozorovali jsme, že ještě na parkovištích u supermarketů se dává přednost chodcům
  • na některých křižovatkách se semafory je odbočka vlevo "volná" bez ukazatele na semaforu - poznáte to třeba tak, že na červenou vůbec nikde nevidíte - takže stačí dát přednost a jet, i když ostatní jedoucí rovně stojí na červenou (ze začátku nás řidiči decentně vytroubili, že nemusíme čekat )
  • jezdit vždy s bezpečnostními pásy a dodržovat rychlost 50 km/h ve městě a 100 km/h venku - všude jsou ale cedule, není třeba si hlídat změnu
  • na silnici se nesmí předjíždět, pokud je plná žlutá středová čára
  • u křižovatek většinou nejsou svislé dopravní značky ukazující směry jízdních pruhů, ty jsou vyznačeny jen vodorovně na silnici
  • není povinnost přes den svítit
  • parkování - nesmí se podélně u chodníku v protisměru, u supermarketů je většinou časově omezeno a o víkendu v centrech velkých městech bývá již zdarma
  • pokud na vás na silnici pracovník v oranžové vestě ukazuje červenou ceduli "STOP", tak počkejte, než jí otočí na zelenou "GO" - nestačí, že protijedoucí auta přejela, funguje to místo semaforu na místech, kde se opravuje silnice
  • pokud stojí u silnice auto, bliká všemi blinkry a člověk na vás mává, tak pravděpodobně chce, abyste zastavili, neboť za x metrů budou převádět stádo dobytka
  • místní řidiči jsou milí a ohleduplní (tam, kde by nás v ČR seřvali, na NZ s úsměvem zamávali na pozdrav), jen často nedávají blinkry a moc nesvítí
  • dopravní značka "žádná benzínka v příštích 130 km" opravdu nelže (my ji jednou podcenili a museli se vracet - moc se jich ale naštěstí nepotká)
  • na Informacích jsou zdarma letáčky s předpisy, online např. zd e
Cestování
  • cestovali jsem hlavně za pomoci těchto věcí:
    • velký český průvodce po NZ - tam jsme si nastudovali, co chceme navštívit
    • GPS - externí přes bluetooth k netbooku a program PC Navigator Free - podle papírových map se jezdit dá, ale je to o dost náročnější (třeba za tmy)
    • velký autoatlas "Motorhome & Camping Atlas" s přehledem odpočívadel a kempů - dá se koupit na Informacích
  • po městech jsme chodili dle mapek získaných z Informací
  • pokud nejdou do českých GPS zadat souřadnice uváděné v NZ atlasech, tak na jejich převod slouží program NZ Map Reference Converter
  • na Jižním ostrově už GPS tolik potřeba nebyla
  • náš harmonogram byl často ovlivněn dostupností levného kempování
ČASOVÝ POSTUP
1. den - Auckland
  • v autobusu Airbus z letiště do Aucklandu jsme podle GPS v mobilu sledovali zastávku kde vystoupit, řidič jí ale přejel, pak nám zastavil až na druhé (nepochopili jsme, ale naštěstí to nebylo daleko k hostelu - zastávky jsou na znamení tlačítkem v autobusu)
  • došli jsme podle mapky do hostelu, nechali si uskladnit batohy (pokoj ještě nebyl k dispozici) a vyšli do centra města
  • nemohli jsme najít free wifi - dle zvyklostí z ČR jsme zásadně za internet nechtěli platit - časem jsme našli dostupný internet v knihovně
  • potraviny byly všude na naše poměry drahé, koupili jsme si tak jen v malém obchůdku nejdůležitější věci (museli jsme se začít učit nepřepočítávat ceny na naše poměry)
  • vyměnili jsme přivezená Eura za NZD
  • koupili si místní telefonní SIM kartu Vodafonu - později levnější 2degrees
  • hodně času jsme strávili u internetu a začali hledat inzeráty na prodej auta, měli jsme v hostelu zaplacené dvě noci a nechtěli utrácet za další - počáteční snaha o šetření; první den jsme napsali na pár českých inzerátů - v té době nebyla nabídka tak rozšířená jako dnes
  • Auckland je obrovské velkoměsto plné cizinců, aut, vysokých budov - žádná idylka (chtěli jsme co nejdříve vyjet do přírody)
  • večer jsme se vrátili do hostelu
  • první den jsme víc nestihli, byli jsme hodně unavení, nevyspaní (chtěli jsme jít spát až večer místního času, abychom si zvykli na nový režim), mírně demotivovaní prostředím velkoměsta a cenou zmrzliny; v noci se všichni v pokoji budili a převalovali - první den byl pro nás dost náročný
2. den - Auckland
  • nevyspaní, unavení, mírně rozmrzelí z Aucklandu v děsném horku - první dny opravdu nebyla žádná krásná idylka - jsme vyrazili opět do centra do knihovny na internet (z ČR zvyklí na 3G v mobilu jsme se cítili jak v digitální tmě)
  • prohledávali jsme inzeráty na prodej auta, jelikož jsme měli před sebou poslední zaplacenou noc v hostelu; na jeden vhodný inzerát - náhodou od Čechů - jsme odpověděli přes NZ číslo a domluvili si schůzku
  • většinu odpoledne jsme strávili s Čechy u prohlídky auta a výměny informací o NZ (byli velice ochotní a dali nám mnoho cenných rad) - auto nám vyhovovalo, tak jsme si na nákup plácli s předáním na druhý den
  • na internetu jsme si našli nejbližší supermarket a vyrazili koupit potraviny (20 NZD)
  • k večeru jsme ještě hledali poštu kvůli IRD, ale už bylo zavřeno, vrátili jsme se tak na hostel
  • byli jsme spálení od sluníčka - opalovací krém jsme si nepřivezli
  • druhý den byl také hodně únavný a v noci jsme se moc nevyspali
3. den - auto a cesta do Orewy
  • stále unavení, nevyspaní, spálení, ještě pořád bez nadšení
  • ráno jsme vyrazili opět do centra zařídit si bankovní účet
  • na poště jsme si zažádali o IRD
  • setkali jsme se s prodejci auta, uskutečnili nákup a vyjeli z Aucklandu
  • chtěli jsme na sever, tak nám byla doporučena Orewa asi 30 km od Aucklandu - vhodné místo pro první dny kempování - to už zcela neplatí, jelikož není dostupné parkování zdarma - viz část Kempování na další stránce
  • první jízda po levé straně byla neskutečně nervózní, dávali jsme stěrače místo blinkrů a jednou omylem vjeli na kruhovém objezdu do protisměru (naštěstí bez protijedoucích aut), navíc byl pátek, takže velký provoz na dálnici; zde jsme naprosto ocenili automatickou převodovku
  • v Orewě jsme vydechli a na parkovišti zakotvili pro přenocování - dnes už jedině legálně v placeném kempu; ubytovali se v autě (menší úzkost ze zvykání si na omezený prostor - ale byla to otázka jen několika dnů, pak jsme si celkem zvykli), zašli do místní knihovny na internet, do New Worldu na nákup potravin a opalovacího krému; a hurá na pláž k moři - konečně novozélandská idylka
  • večerní hygiena na toaletách u parkoviště, uvaření jídla na vařiči a přespání v autě
  • organizaci v Aucklandu jsme vzali celkem rychle, ale není nutné vyloženě spěchat, mnoho cestovatelů si dává např. 1 - 2 týdny v Aucklandu na regeneraci a klidné vyřízení všeho potřebného
4. den - Orewa
  • už veselí, odpočatí, sice spálení, ale plní optimismu a nadšení
  • návštěva místního trhu a knihovny kvůli internetu, procházky u moře
  • učení se řídit vlevo, sžití se s autem (stále to ještě nebylo ono - problémy s dáváním přednosti, jízdou vlevo apod.)
  • přespání v Orewě
5. den - začátek cestování
  • vyjeli jsme na sever do Whangarei
  • začalo plynulé cestování se spaním v autě