Pobyt na NZ

Nákupy
  • jídlo je nejlevnější v supermarketech Pak´n Save, Countdown, New World, v menších městech např. Woolworths (spadá pod Countdown)
  • Pack´n Save - regálový typ, nejlevnější, o něco menší výběr; ostatní jsou standardní obchody
  • New World a Countdown vycházely cenově stejně, záleží vždy na aktuálních akcích; v New Worldu je asi více druhů zboží; Countdown je zase častější - zřídili jsme si u něj slevovou kartu "Temporary Tourist Card"
  • v supermarketu, u kterého mají benzinovou pumpu, dostanete při určité utracené částce slevu na benzín (nutno využít do určitého data na oné pumpě) - nepoužité slevové kupony se dost často dají najít na nástěnkách nebo ve vozících
  • z pečiva je nejvýhodnější toustový chléb, naše typické pečivo na NZ není nebo jen hodně drahé náznaky; většina supermarketů má slevy na potraviny s končící dobou spotřeby; většina potravin na NZ je stejná jako v ČR
  • ve Warehouse (něco jako naše Tesco bez jídla) jsme si koupili např. plynové bombičky (4 NZD), pracovní gumovky (30 NZD), tenisky (40 NZD), desky na papíry a další spotřební zboží
  • všude se dají najít obchody vietnamského typu - jednoduché zboží za 2 NZD, které ale moc nevydrží, základní účel však splnit mohou (např. kšiltovka za 2 NZD)
  • v second-handech Salvation Army, Red Cross a dalších jsme vybírali levné oblečení na práci (např. šusťáková bunda za 9 NZD)
  • věci na auto jsme kupovali v Repco (doporučuje se také Supercheap)
  • v bazarech se dá levně koupit spousta užitečných věcí - např. nádobí, matrace, vánoční výzdoba
  • v Kathmandu (kvalitní outdoorové vybavení) při zřízení členské karty jsou slevy až 40% - kupovali jsme repelenty
  • proti kousavým muškám jsou dobré repelenty BushMan (tuba jako krém) nebo RID repelent (jako deodorant s kuličkou)
  • zelenina je v zimě velice drahá
  • na jednotlivé obchody (bazary apod.) se zeptejte přímo na Informacích
  • na NZ jsme nenarazili na nic, co by nám vyloženě chybělo
Kempování
  • největším problémem cestování v autě (bez WC) je nalezení levného místa k přenocování
  • na NZ se nedá jako v ČR kdekoli "zajet bokem" a zaparkovat třeba v lese - skoro celý NZ je oplocen a na nepovolených místech hrozí za nocování pokuta až 200 NZD (od září 2011)
  • nejlevnějšími legálními způsoby nocování jsou:
    • DOC kempy
      • některé jsou zdarma (převážně na hůře dostupných místech a jen se suchým záchodem), některé za cca 6 NZD/osobu/noc již s vodou a WC
      • na Informacích jsou k dispozici papírové brožury s mapkami
      • brožury ke stažení v PDF verzi
    • Rankers mapa
      • jedná se o online mapu se všemi existujícími povolenými možnostmi kempování (autoatlas neobsahuje všechny)
      • obsahuje i DOC, holiday a komerční parky a další free či levné kempy
      • existují offline aplikace pro mobil - asi ideální způsob
      • tištěná verze neexistuje, pouze brožury holiday a komerčních parků od AA
      • spousta kempů je zaznamenána nepřesně - občas jsme kemp museli hledat po okolí - a soukromé kempy mívají někdy vyšší ceny než ty uvedené nebo zrovna neprovozují; jistotou jsou DOC
    • soukromé pozemky po domluvě s majitelem - teoreticky, nemáme zkušenost
  • změny v legislativě kempování můžete sledovat na oficiální stránce  (eng) nebo na české
  • na Informacích mnohdy vyhlášky neznají a o oficiálních místech poblíž nevědí - není to ale výmluva pro pokutu
  • kempování je tak výrazně dražší a za kempama se musí jezdit i x desítek km - většina lidí proto legalitu neřeší a nocují, kde se dá (parkoviště, krajnice farem, odlehlá místa...)
  • my jsme nocovali "volně" v první půli cestování (najít vhodné místo někdy trvalo i hodinu a párkrát nás vzbudila hlídka), v druhé polovině už jen legálně (klidnější spaní, jednoduché hledání, WC...) - převážně v DOC
  • oplachovali jsme se vodou na veřejných toaletách (ty jsou dostupné skoro všude - min. v každém městečku) a v autě využívali vlhčené ubrousky
  • praní - buď průběžně v ruce na toaletách, nebo jednou za čas ve veřejné prádelně - obsluha je velice jednoduchá, v některých se musí mít vlastní prášek - 1 pračka za 4 NZD, prala cca 35 min, sušička (vejdou se 2 várky najednou) 5 min sušení za 1 NZD - na 2 pračky jsme potřebovali 25 min sušení - vyprání 2 várek tedy za 13 NZD; jinde bylo levněji: praní 2 NZD a sušení 1 NZD/12 min + dostupný prášek za 2 NZD
  • při úplném zmoknutí a nemožnosti sušit v autě jsme využívali právě veřejných sušiček
  • ubytování jsme si zaplatili až při první práci
Auto
  • řízení vlevo po týdnu už nečinilo žádné potíže; ve 4. a 9. měs. jsme ale intuitivně vjeli omylem do protisměru (když nejelo žádné auto, které by připomnělo jízdu vlevo), jinak naprosto bez komplikací
  • pojištění třetích osob při dopravní nehodě jsme si zařídili u B BH (nabízí ale i banky, pojišťovny atd.); pokud bychom někoho nabourali, tak náklady vyšší než 500 NZD nebo soudní výlohy uhradí pojistka + připlatili jsme si za požár a odcizení; vyplnili jsme online žádost, zaplatili kartou (322 NZD na 9 měsíců) a e-mailem hned přišla smlouva s instrukcemi; pojistka je přenosná i na nová auta, jen ne na majitele (při prodeji)
  • REGO - povinná registrace neboli licencování - na poště jsme vyplnili formulář MR1B (z technických údajů stačila SPZ a barva auta), zaplatili na půl rok 170 NZD (délku je možno určit až do 1 roku) a dostali štítek pro vložení za okno; to samé jsme učinili následující půl rok; zaplacení REGA navazuje na dobu platnosti, lze tedy platit kdykoli; existuje i online možnost na Nzta.govt.nz, pak si ale zřejmě musíme vytisknout štítek sami
  • WOF - povinná půlroční technická kontrola - doporučujeme u VTNZ - dělají pouze kontrolu, nemají tedy potřebu si "přivydělat"; první WOF jsme řešili 14 dní dopředu ale v servisu u známého technika našeho aktuálně domácího; auto bylo po hodině zkontrolováno a bylo nám doporučeno kvůli bezpečnosti vyměnit pár náhradních dílů (stabilizátor, kloub, gumy stěračů); dostali jsme novou samolepku na okno; WOF stála 33 NZD a oprava 191 NZD; při druhé WOF jsme jeli už do VTNZ, kde na počkání a 52 NZD provedli kompletní test auta; našli několik problémů a se zprávu nás poslali do servisu (hledali jsme servis s bazarovými pneumatikami); tam nám dali nové gumy (4 x 70 NZD), vyčistili a vyladili světla (15 NZD) a opravili ruční brzdu (50 NZD) - celkově tedy 345 NZD; vrátili jsme se do VTNZ (lze do jakékoli pobočky) na recheck, kde už jen zkontrolovali opravy a dostali jsme novou samolepku WOF
  • pravidelná výměna motorového oleje a filtru - začala svítit kontrolka "Oil change" a i stav tachometru odpovídal hodnotě na samolepce na okně; v Repcu se nám prodavač podíval přímo na auto a prodal nám olej (ROSL, 6L, 20W-50 API SL/CF, Engine oil) za 35 NZD a filtr (ROF58A) za 10 NZD; v nejbližším servisu nám vše vyměnili na počkání do 1 h za 45 NZD a na okno dali samolepku s novými údaji; druhou výměnu oleje po 5 tis. km (bez filtru - ten je po 10 tis. km) jsme získali za 25 NZD a opět novou samolepku
  • vybitá autobaterie - na parkovišti jsme nechali omylem svítit světla a vybili baterii; oslovený pán dojel pro syna automechanika, který nás zdarma přes kabel nastartoval; následně jsme si radši koupili v Mitre10 startovací kabely (23 NZD, návod použití je na obalu); další jízdou se baterie nestihla dobít, tak nám v servisu během 3 h a 5 NZD baterii dobili
  • výměna autobaterie - kontakty na baterii začaly oxidovat a jednoho rána nešlo ani centrální odemykání; paní domácí, nás přes kabely nastartovala a zajistila servis u přítele; nová baterie stála 158 NZD (vydrží prý 3-4 roky)
  • nucená výměna startéru - auto při startování jen cvakalo, motor naskočil až na několikátý pokus; v servisu nám narychlo ukázali, kam do startéru pro úspěšné nastartování bouchnout, abychom dojeli na trajekt; v dalším servisu nás odkázali do bazaru pro nákup nového startéru (byl na objednání do druhého dne za 125 NZD, nový by stál 600 NZD) a pak jej v servisu za 2h a 50 NZD vyměnili
  • ťuknutí auta - do stromu při couvání v kempu při zakrytém výhledu - rozsypal se zadní panel odrazek a lehce promáčkl/napraskl plech; panel jsme objednali v bazaru za 125 NZD a v servisu jej vyměnili za 50 NZD; drobnou estetickou vadu nám všude radili neřešit
  • při rozsvícení kontrolky benzínu jsme dokázali ujet ještě 50 km - víc jsme naštěstí nemuseli zkoušet; kontrolka oznamuje posledních 10 litrů
  • pneumatiky nám v servisu při WOF nafoukali na 2,4 atmosféry přední a 2,5 zadní; hodnoty pro dané auto se dají najít na štítku na boku předních dveří
  • benzín stál v průměru cca 2,069 NZD/litr a nafta 1,5 NZD/litr; spotřebu jsme měli kolem 11 - 12 litrů na 100 km a celkově jsme najeli za rok 16 000 km
  • auto obecně jezdilo spolehlivě (technici nám chválili dobrý stav) a jiné starosti s ním nebyly; bydlení bylo dostačující, i když za deště bychom ocenili prostornější dodávku
Hledání práce
  • na webu je mapka sezonních prací
  • začátek března - Severní ostrov, oblast Te Puke - na kiwi farmách zatím nebrali, nejdříve až za měsíc; volno bylo v baličkách ovoce (packhouse) - tam jsme zatím nechtěli
  • přesunuli jsme se k Napier do oblasti hroznového vína - ve většině sadů brali jen přes kontraktory, základ měli hotový nebo zbytek dělaly stroje; najít přímo majitele sadu bylo nemožné (kontraktory jsme zatím nechtěli); chystali jsme se tak objíždět jablečné sady
  • na Seasonalwork.co.nz jsme našli inzerát na "jistou" 2 měs. práci na kiwi opět zpátky v Bay of Plenty (kontraktor nám práci tel. potvrdil), jablka jsme tedy už nehledali a vraceli se zpět
  • druhý týden v březnu - vrátili jsme se počkat na kontraktora na trhání kiwi a zatím sami objížděli další sady - nikde nic; smluvený kontraktor se nám neozýval a na tel. nereagoval - smůla; jeli jsme tak dál cestovat a 14 dní čekali na začátek dubna na sezonu kiwi
  • duben - Bay of Plenty, Katikati - objížděli jsme sady a opět nic; jeden sadař nám ale dal číslo na svého kontraktora (Dave Shoosmith, 075491544, 0272769700, shooie@xtra.co.nz, 130 Wharawhara Rd, Katikati) - tomu jsme zavolali a ještě ten den ho navštívili a sepsali s ním smlouvu na práci (byly potřeba pasy a vytisknutá víza)
  • kiwi ještě nebylo zralé, tak jsme skoro další 2 týdny čekali, než nám kontraktor poslal SMS, že se pracuje - v dalších částech popisujeme detailně každé zaměstnání
    kontakty na kiwi kontraktory, které jsme někde získali - nemáme je ověřeny:
    • Te Puke:
      Steve Wright, 0272915305, 39 Riddell Road, No 3 road; Tony, 0275586011; Hadar, 0272711776
    • Katikati:
      David Thompson, 0211122532; Paul O´Brien, 0272857242, 5520916; Seeka Packhouse - Mike Newton, 021775958, 5493061, 5780758
    • Tauranga:
      Peter Mence, 0272221057, 075789107
  • duben - po odchodu z trhání kiwi jsme objeli v Katikati 4 packhousy, ve 3 vyplnili čekací formuláře a ve čtvrté Sataře nás vzali hned s nástupem na druhý den (ke smlouvě byl potřeba opět pas a vízum)
  • červen - Papamoa - po packhousu jsme kontaktovali několik rodin na wwoofing a do týdne se přesunuli na 14 denní práci
  • polovina srpna - Hamilton - nechtěli jsme pracovat venku v zimě, tak jsme hledali práci uvnitř - neúspěšně:
    • v hotelech vyplnili žádost a přiložili životopis - nikdo se neozval
    • obešli cca 20 motelů na Ulster St a nechali na sebe vizitku s kontakty - nikdo se neozval
    • McDonald´s, restaurace, bistra, supermarkety - všude byl plný stav
    • v novinách byl inzerát na jahody - nikdo ale nereagoval
    • práci měli v továrně na potraviny Prolife Foods, ovšem jen na několik málo dnů a chtěli lepší angličtinu
    • pracovní agentury jsme nezkoušeli
    • práce byla pouze venku na protrhávání kiwi sadů a přebalování zmrzlých kiwi v packhousech
    • dali jsme si tedy zimní prázdniny a dělali na svých projektech, na které v ČR nezbýval čas
  • polovina září - kiwi sady měly zrovna pauzu a tak nám byly doporučeny opět packhousy; objeli jsme je v Te Puke a Tauranze (do Katikati jsme již nechtěli); přihlášky nám přijali ve 3 továrnách a za cca 10 dnů nás přijali v DMS v Tauranze na přebalování/repacking kiwi;
    adresy packhousů jsme si vygooglili:
    • Te Puke:
      EastPack       - 40 Quarry Road; Aerocool Limited - 15 Mends Ln RD; DMS - 318 Te Matai Road; Sa ta ra - Washer Road + Collins Lane; Trevelyan´s - 310 No 1 Rd; Seeka - Te Matai Road + Maketu Road + Young Road + 3 MacLoughlin Dr + Pacific View Pack & Cool - 654 No 3 Road + Rangiuru Road; Jackall Holdings - 117 Maketu Rd Paengaroa, 075332322; Kiwi produce - 418 Old Coach Road, 075331390
    • Tauranga:
      DM S       - 22 Te Puna Road RD; Apata - 83 Pyes Pa Road
    • v Katikati jsou např. Satara, Aongatete Coolstores, Birchwood a další
  • po cca 14 dnech volali z Aerocool Limited v Te Puke a nabídli nám delší pracovní období a lepší typ práce, tak jsme se den ze dne přesunuli na balení avokád - ukončení práce v prvním packhousu nebyl problém
  • listopad - Jižní ostrov, Blenheim - třešně - vygooglili jsme si kontakty na sady a rozeslali/vyplnili žádosti u: Mrs Jones´ Orchard  , Sarita Orchard, Orchard Fresh, Central Cherries, H&J Roberts, Ryland Estate - většinou už měli 1000 žádostí a brali jen 200 lidí; pozitivně odpověděli z posledního sadu - zajeli jsme k nim a zapsali se, slíbili SMS pár dní před prací
  • dále jsme na vinice kolem Blenheimu napsali hromadný e-mail (ve skryté kopii) na kontaky obdržené z Informací a zúčastnili se jednoho pohovoru (brali ale jen pár lidí a chtěli lepší angl.); zapsali se v agentuře PickNZ (měli denně min. 20 zájemců), v agentuře Allied work force odmítli práci v továrně na mušle (továrnu jsme už nechtěli, navíc toto je o prsty) a raději jeli dál cestovat (za 10 dní se ozvala vinice, to jsme ale už byli moc daleko)
  • konec listopadu - Blenheim a Motueka - jelikož třešně ještě nezačaly, objížděli jsme vinice a sady na jablka - všude obrovská poptávka po práci, ale skoro žádná nabídka (hledání nás už absolutně nebavilo); prac. agentury neměly co nabídnout; nasbírané kontakty:
    • Blenheim a okolí (zřejmě vše vinice):
      John, 02725 5074; Steve, 0210763568; Rung, 0210354853
    • Motueka a okolí (jablka):
      Kono       - 035284192; McLeans Orchards - 025286358, Hurshouse street, Motueka; Daryl, 0211812603; Hamish, 0274060133; Ruby Bay Lodge - eliteviticulture@xtra.co.nz; Woollaston Estates Ltd - Julian Coakley (manažer), 0275005524, vinice
  • prosinec - Blenheim - třešně - museli jsme na sad Ryland Estate psát sami SMS, jinak by se nám vůbec neozvali; už dávno sklízeli, ale nás tedy ještě přibrali
  • s přívalem velkého počtu turistů bylo sehnání práce velice náročné, místy "deprimující" a založené na štěstí
Práce - trhání kiwi
  • každé ráno nám kontraktor napsal v SMS adresu, kam se máme autem dostavit (bez GPS by to bylo složitější); pokud se nepracovalo, tak nám to napsal třeba také až ráno
  • trhali jsme ze začátku zlaté kiwi - to se muselo opatrně, aby se nepoškodilo - za zlaté kiwi jsme dostávali 19,5 NZD/hod; zelené kiwi šlo rychleji - platilo se 14 NZD/bin (bednu), nebo 17 NZD za kiwi na tzv. T sadu (kde kiwi rostou jakoby po stranách)
  • pracovali jsme 8 h denně, 6 dnů v týdnu; pokud pršelo, tak se netrhalo; ve skupině nás bylo cca 17 lidí - mezi nás všechny se rozpočítávaly nasbírané biny, za den jsme jich natrhali cca 190
  • práce by byla únosná, kdyby se ale nejelo vražedným tempem; místní domorodci a Indové jeli tak rychle, že jsme jejich tempo nebyli schopni ani napodobit, natož udržet; nebyl prostor ani na 15 s protažení (kromě přestávek); po druhém dni jsme umírali a byli jsme přesvědčení, že tato šílená dřina nám za to nestojí
  • práci jsme s vypětím sil vydrželi 7 prac. dnů; vydělali jsme si kolem 1800 NZD za dva lidi (výplata nám přišla na účet vždy na konci týdne); kontraktor naše ukončení přijal bez problémů, spíš to očekával a nepotřeboval vyřizovat žádné papíry
Práce - packhouse, továrna na balení kiwi
  • po dřině na kiwi sadu jsme si "odpočinuli" v továrně na balení ovoce; fyzicky celkem nenáročná práce, jen se smířit s továrním prostředím, monotónní činností a "myšlenkovou deprivací"
  • pozice:
    • grader/třídič - asi nejhorší pozice; člověk stojí u pásu a kontroluje neustále jedoucí kiwi; ne všichni se pak shodnou na tom, které kiwi je ještě dobré, nebo už ne; je to hodně náročné na soustředění a pečlivost; po směně je člověk hodně psychicky "vydřený"
    • packer/balič - nejpohodovější práce, člověk dává kiwi do beden, které pak zabalí, případně je dává do plat; práce může být během směny různorodá, vystřídá se několik míst, pomáhá se ostatním; nebavilo nás ale balit zlaté kiwi - muselo se moc opatrně, ale při stále velké rychlosti
    • stacker/skladník - fyzicky náročná práce - jen pro chlapy - dávají se bedny na palety až do výšky nad hlavu a za směnu je to pořádná dřina
    • ostatní pozice, ke kterým se našinec hůře dostane: kontrolor kvality, kontrolor počtu kiwi v krabici, připravovač krabic s igelity, vazač naskládaných beden na paletě apod.
  • na začátku sezony, kdy hodně pršelo a kiwi nebylo všude dozrálé, jsme pracovali třeba jen 2 dny v týdnu, nebo nás pouštěli před obědem domů; během sezony se pak pracovalo 8,5 h/denně 6 dnů v týdnu; mohli jsme se ale vždy na jeden den (ne na 2 po sobě jdoucí dny) z práce omluvit
  • směna začínala v 8 h ráno a končila v 17:30 odpoledne; k dispozici byla i noční směna (tu jsme nechtěli)
  • plat byla minimálka 13 NZD/hod - za týden jsme si tak vydělali ve dvou cca 1000 NZD čistého při plném 6 denním provozu (výplata nám přišla ke konci následujícího týdne)
  • po dvou týdnech nás už práce nebavila (především, když nám pustili "nelidskou" rychlost), ale dalo se to vydržet celé 2 měsíce provozu
  • při druhé práci v kiwi packhousu jsme dělali přebalování/repacking kiwi:
    • stáli jsme stále na jednom místě, vzali si již zabalenou zmrzlou krabici kiwi, otevřeli a v ruce překontrolovali každý kus zvlášť a přepočítali počet
    • měli jsme zmrzlé ruce (rukavice jsme nemohli mít) a v továrně bylo chladno (nutné teplé oblečení)
    • prac. doba od 7:30 do cca 16:30; byl konec sezony - pracovali jsme cca obden
Práce - packhouse, továrna na balení avokád
  • jedná se o totožnou práci jako balení kiwi
  • sezona zrovna začínala, bylo málo lidí, tak jsme se vystřídali skoro na všech pozicích (připravování krabic, dávání plat do štítkovače, skládání krabic...)
  • když došlo avokádo, packhouse nás posílal odpoledne na repacking kiwi (překontrolování zmrzlých kiwi na běžícím pásu)
  • prac. doba od 8:00 většinou do 14-15h; sezona začínala, hodně pršelo, tak se pracovalo cca obden
  • plat byla minimálka 13 NZD/hod
  • při prodlevách byl prostor na anglickou konverzaci
  • pokud člověk byl u jednoho typu práce, tak to bylo opět velice úmorné; občas opět nestíhatelná rychlost 
  • práci jsme opustili při 5 denním prostoji kvůli dešti a raději využili čas na cestování
Práce - trhání třešní
  • byli jsme na malém rodinném sadu s dalšími 8 brigádníky
  • půl dne jsme trhali třešně a půl dne je třídili v garáži u malého pásu
  • trhání - malé plastové kyblíčky na popruzích na těle (malá obdoba kiwi bagu) a stromy, kde šlo skoro dosáhnout na špičku + dvoustupňové schůdky; trhali jsme jen zralé třešně i se stopkami, zbytek nechali na stromě; ke konci bolely prsty; mohli jsme ujídat; tempo bylo na nás
  • třídění - stejné jako v baličkách - psychicky náročné
  • pracovalo se 6 dnů v týdnu od 8h do 17h (pokud nepršelo)
  • třídění se platilo minimální hodinovou mzdou a trhání sazbou za 1 kg (údajně 1,10 NZD)
  • během práce jsme kvůli ušetření kempovali v nejbližším DOC kempu za 12 NZD/noc
  • byli jsme velice nespokojeni - špatná organizace a komunikace, nedostali jsme smlouvu ani výplatnice, majitel občas na lidi řval, trhali jsme 2. sběr - šlo to tedy pomalu a skoro nic jsme si nevydělali, při třídění jsme nesměli promluvit, výplaty chodily zmateně, místy jsme byli za "hlupáky"
  • celkový výdělek byl hluboko pod min. mzdou v packhousu - odešli jsme po 2. výplatě
Wwoof - práce u rodin na farmách
  • jedná se o sdružení farem, které nabízejí pro cestovatele ubytování a stravu za cca 4-5 hod práce denně; jedná se tak o další možnost pobytu na NZ a poznání místního života
  • na Wwoof.co.nz jsme se zaregistrovali, zaplatili online 40 NZD a vyplnili svůj profil - tím jsme dostali přístup ke kontaktům na farmy
  • obdobné systémy jsou na Fhinz.co.nz a Helpx.net (všechny placené)
  • 14 dní jsme pracovali u rodiny v Bay of Plenty, Papamoa (abychom byli blíž výletu na White Island); vhodné je farmu kontaktovat cca 2 týdny dopředu, v našem případě to byl 1 týden
  • pro práci jsme si museli koupit holínky a rukavice
  • pracovali jsme od 8/9h do 13h 6 dní v týdnu, v neděli jen drobné práce; pracovali jsme na zahradě, sváželi kravince, dělali "výkopové" práce a dláždili chodník (občas fyzicky náročné), za deště omývali ovoce nebo ručně louskali ořechy
  • 3x denně jsme jedli s rodinou (teplá večeře), pokaždé umývali nádobí a uklízeli kuchyň
  • celkově zase moc volného času nezbývalo
  • ubytování bezproblémové, jen dům neměl topení; k dispozici wifi
Ubytování
  • podnájem jsme si hledali převážně během prací (není nad teplou sprchu) a v zimě; v teplém období jsme kempovali v autě
  • náš postup jak hledat ubytování:
    • internet - v podstatě jen na Trademe.co.nz - zadat vyhledávací dotazy: cottage, 1 bedroom, self contained, flat, studio, unit, název měst v okolí atd.; seřadit podle "lowest price", hledat ceny s údajem "per week" a ignorovat realitky (mají v kontaktech logo); dále prohlídnout sekci "Flatmates wanted"; jednou jsme využili web Studentrent.co.nz; ostatní weby jsou buď placené, nebo jsme přes ně nic vhodného nenašli
    • supermarkety - nástěnky - vždy 4 - 5 inzerátů na spolubydlení
    • knihovny - inzerce v novinách - většinou 1 - 2 inzeráty
    • Informační centrum - zeptat se, zda nemají seznam - většinou ne
    • backpackery - nástěnky - většinou nic, spíše prodej aut
  • Katikati - duben - zašli jsme do Informačního centra, kde měli v sešitě seznam inzerátů na ubytování; paní nám ochotně většinu obvolala a domluvila několik prohlídek - nikde jinde podobný seznam neměli; ubytovali jsme se 12 km od Katikati (85 Pineridge Lane, Katikati, 0275520390), dřevěný samostatný srub vedle hlavního domu, 180 NZD/týden/2 osoby; plné vybavení - sprcha, kuchyň, tv, wifi, pračka dostupná u domácích; bydleli jsme 2,5 měs.
  • Rotorua - červen - přes inzerát na nástěnce v supermarketu jsme přijali ještě v den příjezdu spolubydlení u korejských kluků v domě 5+1 za 140 NZD/týden/2 osoby; časem nás tam bydlelo 5; bydleli jsme 2 týdny
  • Hamilton - konec července - několik dnů jsme při přesunu spali v autě, obešli pár prohlídek a pak na Studentrent.co.nz našli inzerát na spolubydlení v Hamilton East u paní Brity za 130 NZD; většinu týdne nebyla doma, tak jsme měli moderně vybavený dům pro sebe; bydleli jsme 2 měs.
  • Tauranga - konec září - před příjezdem jsme si domluvili 8 prohlídek nalezených přes Trademe.co.nz, v den příjezdu všechny objeli, ale nic se nám nelíbilo; druhý den dohledali nové inzeráty a zvolili bydlení u pána za 180 NZD (usmlouvali jsme to z 200 NZD), soukromí, wifi, TV, topení, posilovna; bohužel v bytě kouřil a měl špinavou kuchyni; bydleli jsme 2 týdny
  • Te Puke - říjen - večer po prvním dni v nové práci jsme v supermarketu New World poslali SMS na 2 inzeráty - ozval se Čech Petr Vomáčka (02102623193, petrvomacka@sezn am.cz), který na NZ už několik let žije a pronajímá několik domů; bydleli jsme v 6 lidech (max 9) za 180 NZD 2 týdny; wifi, TV, plně vybavený, pěkný interiér; v Te Puke v knihovně/informacích neměli žádný seznam ubytování (kromě drahých), takže se dalo hledat jen v New Worldu, Countdownu a na Trademe.co.nz (tam doporučujeme hledat podle měst, např. Paengaroa, Maketu, Pongakawa)
  • Auckland - leden - v knihovně jsme odepsali dle Trademe.co.nz na několik inzerátů, dojeli na prohlídky a po 2. pohovoru nás přijali ve studentském bytě 4+1 v Mount Albert za 180 NZD; 1. týden jsme tam bydleli úplně sami, následně se 3 lidmi; bydleli jsme 3 týdny
Finance
  • do první výplaty jsme i s náklady před odletem a koupí auta museli vynaložit každý 75 000 Kč
  • zprůměrované jednotlivé měsíční útraty na NZ za 2 osoby (z ročního pohledu):
    • jídlo - 370 NZD
    • ubytování - 500 NZD
    • benzín - 350 NZD
    • režie - 230 NZD
    • = celkem 1450 NZD/měs.
  • roční pobyt čistě jen na NZ za 2 os. (bez nákladů před odletem, výletů mimo NZ...):
    • výdaje - 17 500 NZD
    • příjmy - 12 900 NZD
    • = doplatek 4 600 NZD/rok
  • doplatek je pouze součástí celkových nákladů za "výlet na NZ"; co nás stál finálně Zéland uvádíme na dalších stránkách
  • roční příjmy byly za celkové 4 měsíce a 1 týden zaměstnaneckého poměru (nepracovalo se každý den)
Počasí
  • předpověď jsme sledovali na Metservice.com
  • jednou jsme cítili zemětřesení - ověřili jsme si ho na Geonet.org.nz
  • Severní ostrov:
    • únor, březen - krásné léto, přes den i 30°C, v noci teplo, v autě se dalo spát bez spacáku, pršelo celkem asi jen 4 dny
    • duben - dny teplé, noci chladné - venku nutná bunda, u moře silný vítr, v autě již se spacáky, začalo silně přituhovat, více deštivých dnů, časté přeháňky trvající třeba jen 5 min
    • květen - dny teplé i přes 20°C, noci chladné kolem 10°C, spaní v autě horší - my jsme již nechtěli, ale někteří cestovatelé spí v autě i celou zimu, velice silný vítr (Katikati), lomcování autem při jízdě, časté přeháňky
    • červen - cca 2 dny v týdnu přeháňky, jinak slunečno, přes den 17°C, noc 7°C (ale i 3°C)
    • červenec, srpen - přes den 13°C, noc 4°C (ale i -2°C), sníh napadl především na Jižním ostrově, výjimečně pár dnů i na Severním, celkem slunečno, déšť 1 den v týdnu, vystačili jsme se softshell bundami
    • Září, říjen - přes den 17°C, noci chladnější, silný vítr, časté deště (Te Puke), v autě bychom ještě spát nechtěli
    • leden - přes den 23°C, v noci 16°C, přeháňky, půl týdne slunečno
  • Jižní ostrov:
    • listopad - přes den 18°C, v noci 8°C, již jsme pohodově spali v autě, vítr, déšť, střídání horka a chladna
    • prosinec - teplo, přes den 20°C, v noci dusno 13°C, časté přeháňky a mrholení
Internet
  • seznam knihoven s free wifi - ne v každé knihovně je internet zdarma - začínal být velký boj o volné zásuvky
  • na dost místech je otevřená wifi - třeba i přímo na parkovištích (v Mt Maunganui u pláže); často jsme projížděli městem a dostupnou wifi našli
  • Novozélanďané mají doma většinou kolem 3 Mbit/s (ve velkých městech i 18 Mbit/s), ale bohužel s datovým limitem - např. 4 nebo 10 GB/měs. a za zbytek už doplácí, případně se jim značně zpomalí rychlost
  • oproti ČR není na NZ legální stahování hudby a filmů (majitel přípojky může dostat velkou pokutu)
  • pokud jsme u někoho bydleli, tak jsme si množství stažených dat hlídali programem Connection Meter
  • zajímavost: mapa podmořských kabelů, kudy se na NZ vede internet
Informovanost z domova při cestování
  • SMS na CZ SIM jsme četli tak 1x za týden
  • pravidelně jsme kontrolovali e-mail (četli offline přes Thunderbird)
  • domů volali přes Skype
  • zprávy sledovali přes RSS čtečku Google Reader (offline programem FeedDemon) a to na Novinky.cz - domácí a zahraniční zpravodajství (měly nejpochopitelnější nadpisy, kdy nebylo už potřeba číst celý článek) a občas místní noviny Nzherald.co.nz (kvůli v té době aktuálnímu zemětřesení); pokud některé stránky neměly RSS, zřídili jsme si ho přes službu Page2RSS
Trajekt mezi ostrovy
  • trasa mezi Wellingtonem a Pictonem
  • využili jsme o něco levnější Bluebridge.co.nz, druhou možností je Interislander.co.nz
  • jednosměrná jízdenka - zpáteční je stejně drahá a musí být na přesné datum
  • typ auta "Car; Ute; Van < 5.5m", délku auta jsme měli 4,5m a jako registration jsme zadali SPZ auta
  • tarif Saver Sail za 110 NZD/osobu, placeno online kartou
  • první plavbu jsme rezervovali 2 dny dopředu, zpáteční 10 dnů dopředu
  • plavba trvala cca 3 h, během cesty byl k dispozici bufet, promítání filmu, toalety apod. a do auta se během plavby nesmělo
  • na check-in se musí nejpozději 1 hod před vyplutím, k check-inu vedou informační cedule a jede se přímo autem, u okýnka jsme ukázali číslo lístku (stačilo v mobilu), dostali vstupní "placky" a řekli nám číslo lajny, do které se máme zařadit; následně nás instruovali, kam do lodi zajet
  • na loď se vjíždí s vypnutými světly a po zaparkování nezapomenout zatáhnout ruční brzdu (u automatů stačí zařadit "P")
  • Welington - dok trajektu je v centru naproti budově parlamentu (vosího hnízda), check-in je hned u silnice (za plotem) v malé modré budce
  • Picton - k doku trajektu všude ukazují informační cedule, k check-inu pak nápisy na zemi a vypadá jako "celnice"
  • při plavbě během špatného počasí mnoho lidí zvracelo
Změna zpáteční letenky
  • letenky zakoupené v ČR měly platnost do října, e-mailem jsme proto psali na Student Agency pro jejich prodloužení na začátek února; obdrželi jsme odpověď, že změna je možná jen osobně na pobočce jakoukoli 3. osobou a za 1500 Kč/letenku (takže úplně jiné podmínky než při koupi); zavolali jsme raději na NZ pobočku Korean Air a přesun vyřídili s nimi (vč. stopoveru v Soulu); obdrželi jsme e-mail s instrukcemi a přes NZ b. účet zaplatili 220 NZD; nové letenky ale nepřicházely, tak jsme si je v Aucklandu na letištní pobočce nechali vytisknout - s informací, že si datum odletu máme předem ověřit, že se může změnit - odlet se změnil jen v řádech minut
Cestovní pojištění - řešení nemoci
  • skřípnutý nerv v krku - zavolali jsme (v ČR ve 2h v noci) na číslo do ČR na pojišťovnu Mondial a požádali je o zavolání zpátky; zpětný hovor přišel okamžitě; s asistentkou jsme se domluvili na postupu - dá vědět místním kolegům, aby nám objednali nejbližší zdravotnické zařízení (kde nebudeme muset nic platit); za chvíli přišla SMS, že se už informace předala a že nám bude volat místní pracovnice; ta volala také obratem (anglicky) a ptala se na detaily (česká paní říkala, že kdybychom něco nerozuměli, tak nám to zpětně přetlumočí); asi do půl hodiny volala opět eng paní, že je vše domluveno v zařízení 100 m od místa, kde jsme zrovna byli; u doktora o nás už věděli, absolvovali jsme vyšetření a dostali předpis na prášky - v lékárně za 18 NZD; volala opět cz paní a ptala se, jak proběhlo vyšetření a že doklad z lékárny máme poslat e-mailem nebo faxem k proplacení - v SMS zaslala kontakty; ještě volala eng paní - hovor jsme zmeškali; druhý den volali opět z CZ Mondialu, jak na tom zdravotně jsme a že vyšetření nám celé proplatí, že je to zařízené; další den volali, že mají u sebe nahlášenou kontrolu, jak to prý vidíme my; následně volala eng paní se stejným dotazem a jak se nám zdravotně daří; doklad z lékárny jsme vyfotili a e-mailem poslali k posouzení; přišlo zpátky e-mailem schválení od jejich doktora (abychom si nenaúčtovali něco neoprávněně) a instrukce, kam originál poštou zaslat; odeslali jsme doklad na poště do ČR a během několika týdnů přišly peníze na účet
  • celkově s Mondialem naprostá spokojenost - výborně poskytované služby a na e-maily odpovídali do 24 h
Výlet na ostrov White Island
  • Whiteisland.co.nz - jedná se o aktivní sopku na ostrově u NZ - oblast Bay of Plenty (dostupné celoročně)
  • online jsme se zaregistrovali a zaplatili 370 NZD za 2 osoby a dopravu lodí
  • po registraci nás tel. kontaktovali a výlet 2x odsunuli na další den; v den výletu nám akci potvrdili až v 8h ráno - měli jsme tak 1,5 h na veškerou organizaci a absolvování cesty 100 km
  • v zimě doporučujeme teplé oblečení; během plavby jsme dostali občerstvení, vlastní nebylo potřeba
  • mimo sopku jsme viděli tuleně a potápěče
  • ostatní naše výlety byly organizačně nenáročné
Ostatní
  • pokud někde bylo potřeba vyplnit bydliště, zadávali jsme adresu posledního ubytování
  • přechod na letní čas začíná poslední neděli v září (o 1 hodinu dopředu) a končí první neděli v dubnu (o 1 hodinu dozadu); jsou to jiné termíny než v ČR
  • fotili jsme na 5 Mpix kvalitu a fotky ukládali do webových alb Google Picasa - vždy si vše připravili přes offline program Picasa a pak přes wifi jen synchronizovali; nová alba jsme vytvářeli po cca 60 fotkách (etapách našeho cestování), jelikož Picasa neumí na webu stránkování; alba zamkli jen pro známé a jim posílali e-mailem odkazy; fotky doporučujeme třídit postupně, jinak bude množství neúnosné
  • upomínky na události (registrace auta, narozeniny atd.) jsme si uložili do Google Kalendáře a nechali si posílat zdarma informační SMS na NZ tel. číslo
  • v některých oblastech byly velice nepříjemné kousavé mušky - štípance nepříjemně natékaly - i preventivní koupě repelentů se vyplatí
  • mobilní signál byl občas překážkou při hledání kempu, když jsme čekali na práci apod.
  • mBank - při operacích v internetovém bankovnictví nám chodily potvrzovací SMS zprávy na českou SIM bez problémů okamžitě a zdarma (jako v ČR)
  • mBank - pokud někomu ještě v zahraničí nefunguje platba kartou (u karet vydaných před únorem 2010), tak se musí přes internet změnit PIN (nebo zadat změnu na stejný PIN; za 25 Kč) a pak provést operaci přes bankomat (stačí i zjištění zůstatku)
  • ptáčka Kiwi jsme viděli jen v Kiwihousech při prohlídkách maorských vesnic, volně v přírodě v podstatě k vidění není